Křest vyjadřuje a stvrzuje spojení člověka s Kristem. Každému pokřtěnému osobně potvrzuje podíl na údělu Ježíše z Nazareta, který žil a zemřel jako svědek a prostředník Boží odpouštějící lásky a byl vzkříšen jako přemožitel smrti a zhoubné moci zla. Křtem je každý pokřtěný také spojen se všemi, které si Kristus povolává a vytváří z nich na zemi svou církev. Křest odvozujeme od Krista, který se nechal pokřtít Janem Křtitelem na začátku své veřejné činnosti.
V evangelické církvi křtíme děti i dospělé, zpravidla při bohoslužebném shromáždění politím vodou či ponořením. Křtu dospělého předchází vyučování základů víry. U křtu dítěte požadujeme, aby se aspoň jeden z rodičů hlásil ke křesťanské víře. Ke křtu mohou být přizváni i svědkové (kmotři), kteří se zavazují, že budou svého kmotřence doprovázet životem na cestě víry. Proto i kmotři musejí být křesťané.
Pokřtěný se stává součástí obecné světové církve a zároveň členem místního sboru Českobratrské církve evangelické. Uznáváme křest vykonaný v jiných křesťanských společenstvích, proto křest vykonaný v jiné církvi neopakujeme. Na prahu dospělosti se ti, kteří byli pokřtěni v dětství, přiznávají ke křtu a potvrzují svou víru při konfirmaci. Konfirmace, doslova utvrzení (ve víře), označuje bohoslužebnou slavnost, při níž jsou pokřtěné děti přijaty do společenství dospělých věřících. Předchází jí jedno- až dvouletá příprava prohlubující znalosti o víře a církvi.
